Jak jsem se stala vegankou/ How I became a vegan

Krásný páteční večer Vám všem.

Jelikož jsem dostala pár zpráv a dotazů ohledně mého životního stylu, které byly více než podobné, rozhodla jsem se Vám tedy sepsat článek o tom, jak jsem se vlastně stala vegankou. Byl to boj, dlouhý boj a pokud si někdo myslí, že je jednoduché a lze se stát veganem ze dne na den, tak Vás vyvedu z omylu.

Už odmala jsem tak nějak moc nepřičichla k masu. Nikdy mi popravdě moc nechutnalo a vyhýbala jsem se mu. Doma máme však nastavený režim, jako spousta jiných rodin. Jí se tu prakticky všechno a maso bylo na jídelním stolem tradicí, běžnou věcí a pochoutkou. 

Všechno se to začalo odehrávat kolem mého čtrnáctého roku, když jsem si dala na grilu kuřecí stehna. Nebyla však úplně dodělaná, což jsem v té večerní náladě nějak ani nepostřehla. Bum. Asi tři dny na to se mi udělalo neskutečným způsobem špatně. Nejenom, že jsem se nemohla najíst, jelikož vše co jsem pozřela šlo ven, ale navíc jsem trpěla horečkami a šílenými bolestmi. Prostě a jednoduše, při salmonele nevíte, jestli máte záchodovou mísu spíš na hlavu, nebo na zadek. Jde Vám to všemi směry. Úspěšně jsem se vyléčila, ale od té doby jsem se masa dá se říct bála. Pitvala jsem každý kousek, zda-li je dobře připravený a klepala se, aby se salmonela nedostavila znovu. 

Jednou jsem takhle brouzdala na internetových stránkách a napadlo mě, si o tom něco přečíst. Přes různé překlikávání sem a tam jsem se dostala na videa a články o tom, jak se to maso vlastně vyrábí, jak probíhá proces přípravy atd. Když jsem to všechno viděla, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Pláč mi nešel zastavit a u následujícího nedělního oběda jsem se masa zřekla. Pochopení nenastalo. Byla jsem tedy nucena ještě cca čtyři roky maso do jídelníčku zařazovat. Postupem rok od roku jsem se vzdávala nenápadně jednoho druhu. Začalo to vepřovým a v mých osmnácti letech konče rybami. Doma už to začali brát normálně a přestali hučet, jelikož věděli, že s tím stejně nic nenadělají. Dokonce se naučili vařit vegetariánsky lépe nežli já a občas i něco vegetariánského snědí.

Po dvou letech na to jsem se začala intenzivně zajímat i o to, jak vypadá mléčný a vaječný průmysl. A ouha. Věty při shlédnutí pár videí zněly - "Je to ještě horší zvěrstvo, nežli masný průmysl". A ano přátelé. Skutečně to tak je. Přestala jsem tedy jíst všechny živočišné produkty a netestovanou kosmetiku zakupovat ve velkém množství. Každý vegan bere veganství jako jiné stanovisko a má své body. Sepsala jsem Vám, kterými se řídím já.
1) Vynechávám ze svého jídelníčku veškeré živočišné potraviny
2) Zakupuji kosmetiku normální i dekorativní netestovanou na zvířatech (myslím tím i pomůcky např. kartáče z pravých kančích štětin a jiné)
3) Cirkusům a ZOO se vyhýbám a vadí mi
4) Používám zásadně potraviny i věci, kde se nenachází palmový olej
5) Podporuji maloobchodníky (veganské obchůdky, obchody se zdravou výživou) oproti hypermarketům
6) Oblečení včetně bot kupuji zásadně z přírodních materiálů
7) Snažím se být pozitivní, přátelská a ohleduplná bez pocitu nadřazenosti

A jaká je tedy zkrácená motivační řeč k tomu všemu?

Že jsme odmala jsme všichni vychováváni v určitém standartu. V určitém tzv. principu života a tyto principy a standardy předáváme svým potomkům bez ohledu na to, že vůbec víme co předáváme. Pár let zpátky se mi otevřeli oči. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, který mi dal možnost vědění a náhledu. Byla mi odkryta pravda. Bylo mi ukázáno, že lidské standardy a principy jsou jen nástroje k bezstarostnému a jednoduchému životu. Jíst a přežít, dvě zásady člověka ve kterých jsme slepě vychováváni k nadřazenosti. Prosit někoho, přemlouvat někoho, nebo ho strašit není v silách ani úkolem veganů. Úkolem je odkrýt pravdu, která Vám je slepě skrývána hluboko a daleko od Vašeho dokonalého života. Jak je dnes jednoduché a rychlé skočit do obchodu pro dvacet deka salámu. Jak jednoduché je dnes zalít si oblíbené cornflakes mlékem, které je pokryto vytištěnou spokojenou kravičkou. Co je to totiž dokonalý život..... slepý život. Raději nevidíte abyste nemuseli uvěřit pravdě. Možná trochu tušíte, ale raději se vyhnete pohledět vaším dvaceti dekám šunky pod klobouček. Ti co shlédnou, jak to skutečně je a Ti co přijmou se stali lidmy. Ti co řeknou nemůžu se koukat, ublížilo by mi to se jen slepě stávají ovcemi systému nastolenému tímto světem. Nepřijde Vám zvláštní, že dítě v kočárku s králíkem a jablkem zakousne ovoce a králíka bere jako kamaráda?
Otevřete prosím jen na chvilku oči. Sdílím zde film s názvem "POZEMŠŤANÉ". Kdo je odvážný a chce se podívat, co všechno se děje, nežli si uvaří oběd, může kliknout.

Hezký večer všem, Vaše Ellie