Vegan běžec / Vegan runner

Ahojky moji milí čtenáři.

Přemýšlela jsem nad tématem dalšího z článků a tak nějak jsem se domnívala, že by Vás mohl zajímat můj sportovní život. Někomu z Vás to třeba dodá odhodlání začít sportovat, jiný si může ťukat na hlavu a ostatní dostanou třeba osvětu o tom, že i vegan může být sportovcem a nezkolabuje po procházce, jak si většina myslí a představuje.

zdroj: www.weheartit.cz

Moje běžecká "kariéra" začala tak nějak před třemi lety (období vegetariánství). Občas jsem si jen zaběhla sem a tam, dělalo to v průměru asi ušmajdaný kilometřík a možná tak jednou do měsíce (možná dva). Takže efekt nějakého spalování, skvělého pocitu a výkonu se prostě nedostavil. Jak by taky mohl, lenost byla silnější a navíc jsem neměla ani nějakou zvláštní motivaci.

Dva roky nazpět jsme se dali dohromady s přítelem. Ten je celoživotní sportovec tělem i duší a tak není nic neobvyklého, že jsem se snažila o sportu dozvědět více a taky mu ukázat (ta ženská logika), že vedle sebe nemá žádný máslo. První tréninky byly na palici. Chtěl běhat se mnou. Já.... celá upocená a udejchaná jsem po pár metrech hledala, kde jsem ztratila plíce a on, vytrvalec, si to běžel lážo plážo jak rozcvičku. Upozorňuji všechny ženy chtějící se pouštět do běhu s přítelem a doteď nesportovaly........... přijměte výzvu sami a první běhy běhejte pro radost pouze s vlastní osobou. 

Jednou jsem byla dokonce tak vzteklá, že jsem jako máslo stejně dopadla. Běželi jsme asi dva dny na to, vedro, že byste mohli grilovat jen za pomocí sluníčka a já místo plic tentokrát asi ztratila nohy. Prostě jsem vztekem, jelikož mi to neběželo, kopla do plastové lahve položené na chodníku a místo kopnutí následovala karma - svezla jsem se po ní a rázem ležela. Nejenom, že jsem tam ležela jak vorvaň, navíc jako bonus jsem si totálně ušpinila tričko. Přítel se zachoval profesionálně, samozřejmě jsme se tomu zasmály (já jsem si v hlavě promítala dokola tu scénku) a pokračovalo se dál. Celou trasu jsem hrozně chtěla vypustit slzy a začít brečet. Ani nevím jestli smíchy, jaký jsem tele, nebo pláčem, jaký jsem máslo. No prostě tragédie. Spousta z Vás by si řekla, že už znovu nepoběží. I já jsem si to řekla a týden leželi botky doma v botníku. Jenomže jsem se ten týden cítila tak nějak divně. Prostě jsem měla nějak nevyplněný čas a docela mi to začalo i chybět. A tak jsem se prostě jednoho večera sbalila, obula si botasky a vyrazila. První den to byl kilometr. Další dny se jejich počet zvyšoval. Najednou jsem po pár týdnech začala zjišťovat, že mi i nějak ubývají faldíky a rostou svaly a cítím se být najednou v pohodě. A tak jsem začala běh brát jako svojí závislost a už se to jen vezlo. Do telefonu jsem si nainstalovala aplikaci na běhání a běhala podle ní. 

Jednoho krásného odpoledne však nastalo něco neočekávaného. Při běhání jsem začala cítit pravou kyčel a bolest se zvětšovala, vystřelovala stále níž až jsem to prostě nemohla vydržet a dohnalo mě to k doktorovi. Ten mi řekl jedno.... "přestaňte běhat, nebo to překousněte". Pěkná rada, říkala jsem si ten den. Doktor měl ale pravdu. Bála jsem se, co se s nohou děje, ale pokusila jsem se i přes bolest běhat. 

Začala jsem si hledat články, sebevzdělávat se v oblasti cvičení a jako blesk z čistého nebe se mi dostala osvěta o veganství. Tak jsem to zkusila, pustila se do veganské stravy a ejhle..... bolest kyčle přestala a já mohla vesele trénovat dále. Velice jsem také po změně stravy zaznamenala zlepšení času a proto jsem se rozhodla běžet první velký závod svého života. Tím byl 1/2 maraton, který má pro upřesnění 21,1 km. Přípravy na něj byly obrovské. Chtělo to dost načtených článků, nákupů a inspirací k vaření, dostatek pitného režimu, pravidelné tréninky a časové zlepšení. To všechno jsem si tak nějak splnila a na 1/2 maraton jsem vyčkávala.

1/2 maraton jsem uběhla v čase 02:02 a byla velice spokojená. Jen vím, že jsem si udržovala skvělý čas na začátku, ale kdybych nebyla tak tvrdohlavá, doplňovala bych si při závodu sacharidy a nečekalo na mě ke konci úplné oslabení a vyčerpání svalů a sacharidových zásob, uběhla bych to lépe. A tak není divu, že mě letos 1/2 maratony čekají rovnou dva.

A teď něco pro upřesnění

1) V den závodu jsem měla k jídlu: ovesné vločky, banán, RAW tyčinku a vodu s citrónem

2) Na každý trénink si beru sluchátka, bez nich to není ono

3) Vlasy mám vždy pevně svázané, fakt to otravuje, když si je špatně upravíte

4) Běhám převážně sama, když běhám s někým, jsem hrozně podrážděná

5) Jako hlavním pilířem běhání se pro mě staly závody

6) Běhám teď již pro čas, dříve pro zábavu

7) Běh je perfektní relax, po běhu miluju snad úplně všechny na celém světě

8) Od doby vegan stravy zmizeli bolesti při běhání (kyčle, záda)

9) Před každým tréninkem vypiji sklenici vody

10) Běhám čtyřikrát - pětkrát týdně kolem 8-10 kilometrů tréninkově

zdroj: www.weheartit.com

Chtěla jsem Vám tímto článkem prostě jen dokázat, že ikdyž si připadáte jako máslo, který by to nezvládlo, tak je to naopak. Taky jsem si myslela, že některé věci v životě nedokážu a nakonec se mi poštěstilo i ve sportovní oblasti a dnes je běh pro mě sportem number one.

Mějte se hezky, Vaše Ellie